Již v 7. – 6. století stál v Delfách nápis „POZNEJ SÁM SEBE“.

Díky sebepoznání – tedy tomu, jak sami fungujeme, kde máme místo ve společnosti a kam v životě míříme, se učíme vytvářet pozitivní prostředí pro sebe i všechny kolem nás.

Uvolnění je jeden ze základních nástrojů, díky němuž se dostaneme k přímému přístupu do našeho podvědomí. Soustředění je nám všem vrozeno, ale co nám většinou chybí, je kontrolované zacházení s touto vlastností. Naše představy, které máme sami o sobě, o životě, o okolí, o stáří, či o penězích, se dříve či později uskuteční.

Každý z nás má v sobě několik hlasů, minimálně dva (pozitivní a negativní oblast emocí). A to, jak k sobě promlouváme uvnitř a nasloucháme sobě, svému vnitřnímu hlasu, souvisí s naším sebepojetím. Jsou to tedy postoje a očekávání, která chováme vůči sobě. A přiznejme si, že v současnosti věnujeme příliš málo času tomu, co se v nás děje psychicky i somaticky.

Všechno, na co a jak myslíme, věříme, a živě si představujeme, můžeme také uskutečnit. Silný obraz v našem nitru nás nenechá v klidu, dokud to nepřeměníme ve skutečnost.

Zkuste si někdy (a poté vícekrát a častěji) externalizovat volný tok svých myšlenek. Buď písemně, nebo záměrně nahlas.

www.ipsychoterapie.cz

  Kašpárek loutka