Aktuálně
Jsme plní zloby a negativních pochodů. V podstatě nejsme spokojení sami se sebou, jen si to nechceme přiznat. To je totiž nejsnadnější cesta. Jednodušší než hledat a nacházet chybu v sobě. Bojíme se něco změnit a nevíme kudy kam. Proto tyto reakce. Těmito postoji si zaděláváme na opravdovou nespokojenost. Začne se nám vracet.
Pak přijde lekce, která nás má přesvědčit o nesprávnosti našeho myšlení. V dalším případě si zaséváme na další problémy, zejména zdravotní. Vše spojeno se zlobou, nespokojeností a rozhořčením. Žlučník, játra, žaludek, problémy s krví, alergie a další zdravotní problémy.
Nadáváme na náš politický systém, své okolí, bližní, finanční situaci, souseda, děti, šéfa, na neschopný fotbalový tým atd. Viníme ostatní za něco, co se nám nelíbí. Stále lamentujeme, zuříme a obviňujeme druhé z neschopnosti.No jo, ten se má, jede si na dovolenou.. Ti si nakradli.. Tomu se daří.. Ten si koupil nové auto.. Ta zase utrácí, hezky se jí žije s jejím platem.. Ta moje švagrová je hrozná, co to má zase na sobě? Ten je neschopný.. Atd.
Pomlouváme, kritizujeme, závidíme a chceme druhé měnit k obrazu svému.
Jde o věčnou nespokojenost. Ne s těmi druhými, ale sám se sebou. Viním sám sebe ze své neschopnosti, proto nadávám na druhé.
Jsme v období, které nám udává nový směr. Čistíme své duše a měníme povahy. Čím dál více lidí se přestává dívat na televizní zprávy a na televizi vůbec. Nechat se pohltit negativním? Slyšet stále dokola jen to zlé? Je to jako mor, který se šíří, a ti, co žijí v nevědomosti, jsou negacemi živeni a sžíráni. Je krmeno a vyživováno jejich ego, materiální touhy, zášť, nespokojenost.
Současná doba učí lidstvo přijmout vše jako součást naší existence a konečně přemýšlet jinak.
Můžeme s určitostí říci, že jsme i my v minulých životech nebyli těmi, kteří kradli, podváděli a měli všechno? Role se pouze otočily a nyní máme pochopit. Nemáme právo soudit ani vinit. Vše je jen karmický cyklus, který se otáčí a učí nás žít v toleranci, pochopení a lásce. Brát ostatní takové, jací jsou.
Oni ještě stále žijí v nevědomosti. A jednou je to pochopení taky dostihne. Karma je spravedlivá ke každému. To je vesmírný zákon. Jen si to mnozí ještě nechtějí přiznat a bojí se pravdy. Bojí se sami sebe.
Vážení, věřte, že budeme-li stále nespokojení a budeme lamentovat nad všemi a také nad svým osudem, budeme mít brzy důvod být nespokojení.
Já byla v minulosti také taková. Stále jsem si stěžovala na svůj osud, proč mám problémy ve vztazích, nedaří se mi finančně, neustálá nespokojenost, stále jsem měla málo. Ti ostatní měli víc a já jsem také chtěla.
Stále jsem někomu něco záviděla, srovnávala jsem se s druhými, pomlouvala jsem, kritizovala druhé pro to, kým byli, co udělali a co mají a já ne. Nevážila jsem si toho mála, které jsem měla a jednoho dne jsem přišla o všechno. Doslova a do písmene. Přišly zdravotní problémy a opravdové problémy vztahové a finanční. Mince se otočila a byl skutečný důvod být naštvaný.
Budete se divit, ale nebyla jsem. Snažila jsem se přijít na to, co to způsobilo, a začala hledat odpovědi v sobě.
K tomu mi pomohla také regresní terapie. Pomohla mi pochopit příčiny mých problémů, pomohla mi pochopit, že i já jsem se měla v minulosti velice dobře, pomohla mi pochopit, kde se ve mně bere neustálá nespokojenost, pochopila jsem příčinu svých zdravotních problémů, finančních i vztahových.
Naházela jsem se v minulosti tolika kameny, tolika negativními činy a myšlenkami.. Byla to jen otázka času, kdy se mi to vrátí.
Tento život jsem si vybrala jako fázi probuzení a vězte, že nejen já, narodili jsme se do doby, kdy naše planeta a naše existence volá po očistě a my si to sami vybrali.
Proto musíme přijímat vše, co se nám děje, s pochopením a láskou. S odpuštěním. Přestat vinit. Přestat bojovat se svými egy. Žít tady a teď. Ne v minulosti nebo v budoucnosti. Naučte se vychutnávat každičký přítomný okamžik, pustit konečně minulost a nedělat si stres nad tím, co bude zítra nebo za deset let. Naučte se plynout a pouštět, pokud něco nejde hladce. Pokud se tak stane, uvidíte, že se vám bude dařit a budete překvapeni, jak vše jde krásně a přirozeně. Nebojujte proti toku vesmíru, plyňte a přijímejte vše, co se vám děje, jako nezbytnou součást vaší cesty.
Budete-li se bránit, maximálně si přitížíte a budete si to dobré blokovat.
Naučte se nebojovat. Bojuji-li se svým nitrem, budu bojovat se svým okolím a ono se mnou. Jsou to vesmírné zákony a není na tom nic nelogického. Jen my v tom stále hledáme něco více a upínáme se na jakousi mystifikaci našeho zkaženého a ovlivněného rozumu.
Jak píše pan S. N. Lazarev ve své knize.
,,Poradím vám, jak se uzdravíte a dožijete vysokého věku. Nikdy se na nikoho a na nic nehněvejte. Ani na osud, ani na Boha, ani na minulost, ani na sebe a ani na lidi. Navenek se chovejte, jak chcete, ale uvnitř každá vaše výčitka představuje destrukční program namířený proti objektu vaší zloby. Buňka se nemůže nahněvat na organismus, pokud vychází ze svých osobních zájmů. Pokud by se na něj nazlobila, znamená to program rozpadu organizmu, taková buňka se odtrhne a onemocní.“
Neradi přiznáváme, že jsme kritičtí k druhým, občas někoho pomluvíme nebo nám určití jedinci vadí. Zabrouzdejme do své mysli a vzpomeňme si.
Párkrát se mi v praxi stalo, že klientovi, který byl u mě na psychoanalýzu nebo výklad karet, po mé návštěvě rozbolela hlava nebo se mu udělalo špatně. Při sezení jsem apelovala na to, co by měl změnit, kde dělá chyby i přes to, že si to nechtěl přiznat. Navenek sice souhlasil, ale strach ze změny charakteru převládal. Klient se pak na mne často nahněval a spustil s tak proces, který se projevil ve fyzické rovině.
Můj učitel kdysi říkával.
„Podejte mi ruku a proces očisty se automaticky spustí.“
Po regresní terapii je to běžné, je to reakce na čištění starých emočních programů neboli karmická očista.
Posouváme se do vyšších vibrací a nutí nás to k práci na sobě. Vše je zrychlené, až neskutečně, a ti, kteří již prozřeli, to moc dobře ví a cítí.
,,Miluj bezpodmínečně každého, včetně sebe. Když urážíš sebe, vnášíš do světa stejné utrpení, jako když urážíš ostatní.“ (S. N. Lazarev)
“Nemám někoho rád. Ten člověk mi nesedí. Sotva vydržím v jeho přítomnosti.“
„Proč?“ ptám se.
„Moc bych chtěl, ale nejde to. Nechápu. Přitom mi nikdy nic neudělal, je hodný, snaží se a doslova mě odpuzuje.“
“A co když se jedná o naše vlastní dítě, co pak?“
Příběh Lenky
,,Vše u mě začalo, když se mi skoro před dvanácti lety narodil Adam. Věděla jsem, že se o něj musím postarat, věděla jsem, že se má mazlit, hladit, věnovat se mu, ale dělala jsem vše jen proto, že se TO MÁ. Nebyla to přirozená potřeba ňuchat se s miminkem.
Když byl pak o trošku starší, hodně jsem se na něj zlobila, dokázal mě neuvěřitelně vytočit a já se tím hrozně trápila. Nechtěla jsem na něj křičet a trestat ho, ale v té dané chvilce jako kdybych nepřemýšlela a šla ze mne jen zloba a skoro až nenávist. Došlo to tak daleko, že jsem ho pak nedokázala už ani pohladit a dát mu pusinku. Přitom Ada o to moc stál, tak přicházel on ke mě a pohladil mě, dal mi pusu a já se musela držet, abych mu neuhnula.
Je to strašné přiznání a já to nikomu neřekla, jen jsem se s tím sama trápila a po nocích brečela. Nakonec jsem se rozhodla pro regresi a teď jsem moc šťastná, že jsem to udělala.
Ze začátku sezení jsem měla pocit, že to nepůjde, pak jsem viděla jen bílou mlhu a nakonec jsem byla já malým chlapcem, ocitla jsem se v nějakém chlévě, nejvíce detailně si vybavuji podlahu, spíš zem, byla hliněná a studená, byl tam ošklivý, tlustý, holohlavý muž a ten mě mlátil nějakou holí, v první okamžik jsem měla pocit, že je to má máma, ale pak jsem intenzivně pocítila, že je to Ada a trestal mě, měla jsem pocit šílené nenávisti a bolesti. Když jsme se v regresi posunuly dál, seděla jsem na koni a ujížděla pryč, byla jsem už o něco starší, když jsem se ohlédla, uviděla jsem ten dům, jak hoří a pociťovala obrovský strach.
Ester mi řekla, že se mám vrátit chvíli před tím, než začal ten dům hořet. Opět mě ten muž trestal, ale já jsem už byla silnější a tu hůl jsem mu vytrhla a on spadl, bouchl se a umřel.
Dostala jsem šílený strach a vše jsem tam podpálila. Sedla jsem na koně a ujížděla pryč s pocitem bolesti a strachu. Dojela jsem ke skále a tam jsem slezla z koně. Cítila jsem smutek nad ztrátou toho člověka, bolest, strach a bezmocnost, nevěděla jsem, co mám dělat, jak budu žít dál a skočila jsem z té skály.
Pak jsem se s Adou setkala ještě v jiném životě, kde mi jako malé holčičce ubližoval, když jsem to v regresi procházela, bylo mě úplně špatně, strašně na zvracení. Detaily uvádět nechci.
Už jsem chápala, proč mé podvědomí na něho tak reaguje a já se od něho mnohokrát s odporem odvracím.
Musela jsem pochopit, že jsme si to všechno pouze vraceli. V neustálém karmickém kolotoči. Stále jsme se vraceli a dlužili si pochopení a lásku.
Ale i já jsem mu hodně ublížila, byla jsem vojákem, asi v první světové válce, kolem mě byl velký hluk, a já měla před sebou nepřítele, kterého jsem zabila, propíchla jsem ho bajonetem a on se na mne díval, ten pohled znám, takhle se na mne dívá Adámek, když ho trestám.
Teď, po tom všem, co jsem absolvovala terapie, se můj vztah k Adovi hodně změnil, mám
pocit, že jsem něco pochopila a už mi nevadí, když se ho mám dotknout. Konečně se mu dokážu podívat do očí a je mi to příjemné.
Jsem za to moc ráda, jen mě mrzí, že jsem to nepodstoupila už dávno.“
…
Ukázka z knihy Karmická sinusoida – Z deníku regresní terapeutky, Ester Davidová
zdroj: http://esterdavidova.com/?p=2179
